Transgenerační přenos, jeho vliv na život

Přemýšleli jste někdy o tom, jak jste sami nebo vaše děti ovlivněni předky? Nemyslím tím, rodiči nebo prarodiči, ale ještě generacemi dalšími. Mnoho lidí si myslí, že se rodíme čistí, bez jakýchkoliv limitů a omezení a svůj život, své reakce si formujeme teprve narozením. Že se nás traumata, prožitky našich předků vůbec netýkají, zrovna tak, jako se netýkají našich dětí. Opak je pravdou. Nechci touto úvahou někoho přesvědčovat o jiném pohledu za každou cenu, spíše dát možnost k zamyšlení.

Z praxe často vidím, jak rodiče mívají nezdravá očekávání od svých dětí, jak nechtějí přijmout jejich slabé stránky, nedokonalosti, které nezapadají do jejich vidění světa. Chceme pak od svých dětí odvahu, sebevědomé chování, aby jednali jinak než my. Ony k tomu přece mají příležitost a možnosti, které my neměli. Připusťme si, že i my jsme trpěli strachy, obavami, možná jsme zapomněli jak úzkostní, nesebevědomí a jiní jsme byli my a tyto vlastnosti jsme nechtěně na své děti přenesli. Za strachem z výšky, vody, prostor, za pasivitou nebo i agresivitou nemusí být přímo rodiče v rámci transgeneračního přenosu, ale i někdo z našich dávných předků v rodové linii. Můžeme pomoci svým dětem se s tímto neuvědomovaným dědictvím vyrovnat, přijetím zodpovědnosti, pochopením. Pokud jsou projevy generačních problémů závažnější, můžeme dát dětem najevo, že to není jejich slabost, selhání a případně i pomoci vyhledat odbornou pomoc.

Dost moralizování, co to tedy ten Transgenerační přenos je? Tzv. Transgenerační přenos začíná už v prenatálním věku. Miminko vnímá emoce své matky, to, co prožívá, co se děje kolem ní. Emoční rozpoložení, prožitky otce zde hrají také velkou roli.

Následně dítě ovlivňují ještě další události, které se mohly udat mnoho generací před ním. Již neexistuje předané svědectví o nich, mnohdy se i nepříjemné události v rodinách skrývaly. Co je důležité, že jsou otisknuty v nervovém systému dalších generací. Je to taková neuvědomovaná stále aktivní paměť předků. To vede současné generace již ke zmiňovaným nepřiměřeným reakcím, různým jednáním, které bývají odsuzovány. Ale hlavně k vytváření obranných strategií, které by měly pomoci se pocitům, bolesti vyhnout. Toto má spíš obrácený efekt. Někdo si tyto prožitky, reakce spojuje s minulými životy (pokud tomuto fenoménu věří), ale psychologové jej definují právě jako Transgenerační přenos, generační přenos traumatu jedince. Tímto nechci upřednostňovat ani jeden z pohledů, ať psychologický nebo pokud někdo jako příčinu vnímá fenomén minulých životů. Pokud jakýkoliv pohled na příčinu negativních prožitků je součástí nějaké terapie nebo způsobu řešení a přináší to úlevu, je to důležité.

Příkladem transgeneračního přenosu je například výzkum, který zkoumal potomky rodin, které zažili holokaust a jiné hrůzy 2., ale i 1. světové války. Kdy reakce současných generací, otisky v jejich nervovém systému byly diagnostikovány. Ale i zcela běžnější tragédie v rodinách se promítají v chování, problémech současných generací, může tím být násilná smrt, týrání, ztráta dítěte, násilí nejen v rodině, chudoba, nemoc a mnohé jiné.

Co je důležité říci na závěr, že tato přenesená traumata, životní nefunkční strategie a mnohé jde řešit, ať již jejich zpracováním, posilováním odolnosti vůči nim, přerámováním přístupu. Jen se toho nebát, přijmout zodpovědnost za svůj život, nehledat vinu u předků nebo v "minulých životech". Je na každém z nás, jestli se nechá jen tak unášet životem bez svého přičinění.